Esej o Mileně
Jesenské zasazující události jejího politického i soukromého života do
soudobého i současného společenského kontextu. Text obsahuje neznámý dokument.
V
osudu Mileny Jesenské jako by se zrcadlily klíčové situace 20. století. Její
život je drama člověka, který za všech okolností zůstává sám sebou, jde
vytrvale za ideálem, a ten nadřazuje nad své osobní zájmy.
Když
filozof Karel Kosík přemýšlí o Mileně Jesenské, nabádá, abychom ji
neponechávali ve stínu Kafkova díla, aby nebyla pouhou součástí jeho biografie:
"Literární tvorba Jesenské není souměřitelná s básnickým dílem Kafkovým. Ale
Kafkovu dílu odpovídá - velikostí a významem - osud Jesenské. Osud a dílo si odpovídají.
tj. polemizují a vedou spor a z jejich pře se rodí hlas moderní doby,
který nesouhlasí s Markétou Samsovou a staví v pochybnost její všemohoucnost."
Milena
Jesenská umírá v německém koncentračním táboře, ale stejně tak by mohla skončit
v kterémkoli koncentračním táboře oné doby. V bezvýchodné dějinné situaci
se postavila proti třem podobám zla: proti německému nacismu, ruskému
bolševismu a evropskému mnichovanství. Jednala, jak jí kázalo svědomí a
podlehla přesile zla. Podobně jako hrdinka Sofoklovy Antigony i ona měla odvahu
"postavit se mimo řady, stát se mimořádnou osobností, osamělou v mlčícím davu".
Stály proti ní neosobní síly systému, jimž se nic nepříčí víc než síla
osobnosti.
Proč
Dopisy mamince? Na tuto otázku autorka Nepřítomnosti odpovídá slovy Milana
Kundery ze Zrazených testamentů: "Kdysi jsem si představoval, že člověk si
udrží u sebe milovaného mrtvého vzpomínáním. Ale ve vzpomínkách nenajdeme
přítomnost mrtvého. Vzpomínky jsou jen potvrzením jeho nepřítomnosti. Je-li pro
mne nemožné považovat toho, koho miluji, za nejsoucího, jak se tedy bude
projevovat jeho přítomnost? V jeho vůli, které budu věrný. Myslím na starou
hrušeň, která zůstane před oknem, dokud vesničanův syn bude žít."
Anna
Mautnerová vypráví matce nejen o Mileně Jesenské, ale také o současném světě,
který v ní vyvolává znepokojivé otázky a úzkost.
