Lidé se setkávají na různých
místech, v různých životních situacích. V jednom východočeském městě, nedaleko
od náměstí s dlouhými podsíněmi, je hřbitov.
Anna
Mautnerová strávila v tomto městě jeden den. Volná procházka ulicemi, parkem i
hřbitovem v ní vyvolala obrazy dávných dějů i osudů několika mimořádných
osobností: Boženy Němcové, Magdaleny Dobromily Rettigové a Huberta Gordona
Schauera. Jak vypadal poslední pobyt Boženy Němcové v Litomyšli? Jaké osobní
drama zde prožívala autorka slavné české kuchařky, a co znamená pro české
dějiny kritik českého charakteru, tazatel po smyslu české existence? Nejsou
jeho otázky z konce 19. století i našimi současnými otázkami? Narodil se v
Litomyšli v roce 1862 a koncem července 1892 ho zde pohřbili. Jeho prostý,
lehce zanedbaný hrob se nachází jen pár kroků od honosného pomníku na hrobě
měšťanky, kuchařky a pisatelky Rettigové. Asi 500 metrů odtud stával hotel, v
němž vedla svůj poslední životní boj básnířka české řeči, jejíž melodii
obdivoval básník německého jazyka, spisovatel Franz Kafka.
Co
spojuje tyto tři osobnosti, s nimiž se na hřbitově i ve městě autorka Štěstí
jinde potká? Snad jen dvě slova...
Synu Karlovi
Ó
bože, to je humanita, v devatenáctém století! To člověk strne! - Jeť ovšem
velká nemravnost a špatnost mezi lidem, ale kdo je vinen? - Proč nechávají lid
ve tmě, proč ho mravně zabíjejí, nevědomostí a převráceností. To je zřídlo a
počátek všeho zlého, hloupost a nevědomost, tím přichází lid na takový stupeň
bídy a spousty!
Praha
23.9. ráno (1856).
Vzpomeňte toho, který -
kdyby
se ho někdo ptal, proč
věnuje tolik
úsilí umění, jež stejně
nemůže
pochopit většina lidí,
odpoví:
"Mně jich stačí málo. Mně
stačí
jeden. Mně stačí žádný."
(Montaigne)
