Kniha
přináší výběr z textů historika politiky a kultury Doc. PhDr. Františka
Červinky, CSc. (14. ledna 1923 - 4. března 1981), vědce a myslitele, znalce
filozofické, literární, divadelní, výtvarné a hudební kultury s evropským
rozhledem.
Kniha
"STUDIE ESEJE POLEMIKY" představuje výbor z historické publicistiky
vydávané v prestižních periodikách (Divadlo, Literární noviny, Dějiny a
současnost atd.) i samostatné studie z let 1947-69.
Červinkovo
dílo vyrůstá z intelektuální poctivosti, vnitřní svobody a integrity na
cestě historického poznání. Překračování tematického a chronologického vymezení
dělá ze souboru Červinkových textů celek, jenž je důkazem o neobvyklém rozpětí
jeho zájmů a talentu. (Z obsahu: Svět Boženy Němcové, Historické svědectví
Ericha Marie Remarquea, Bertha Suttnerová a pacifismus, Hilsnerova aféra a její
literární dozvuk, Spor o smysl českých dějin 1912, Existencialismus a kritika,
Komu patří Voskovec a Werich, Svoboda a kázeň v našich dějinách atd.).
"Síla
celoživotního pocitu jedněch je často nesdělitelná druhým. Generační úrazy jsou
překážkou naší komunikace a iluze přísné vědecké objektivity zůstala výsadou
archivářsky pilných badatelů, jejichž odolnost vůči úrazovosti je dána jejich,
ať skutečnou či domnělou, dobovou neangažovaností. Objektivitu však již dlouho
předstírají mnozí z nás a zvláště ti, kteří jsou nejvíc postiženi svým
generačním úrazem."
(Úrazy
generací)
"František
Červinka je pták se vší krásou, smutkem i marností ptáka. Krouží ve velké výšce
nad skutečností, maje rozhled i přehled, snese-li se na zem, zobe někdy z ruky.
Je nádherně nepraktický, což je pravé osvěžení ve světě plném praktických lidí
a praktik. Sám žiji v prostředí, kde je vše měřeno úspěchem; všichni jsme
úspěšní, nebo se pachtíme po úspěchu, dobře vědouce, že nic není úspěšnějšího
než úspěch. Jsme velcí hraboši časnosti. Máte-li vedle sebe člověka, který nemá
nic z vlastností luzy, který nikdy pro vlastní prospěch nešlápne druhému na kuří
oko, který se nepere o kus vuřta nebo o automobil, je to přímo jakási očistná
lázeň. Je prost primitivismu, stojí však na zemi; a co je hlavní, ač není
přízemní a žije jako by měl dost času, není eschatolog. Je to chlap, proto mu
můžu říkat pravdu, tedy to, co sám poctivě za pravdu považuju. To nelze
provozovat skoro s nikým. Nikdy nikomu jsem neřekl z očí do očí tolik
nepříjemných (menší lidé než on by řekli urážlivých) věcí jako jemu, a považte,
v jeho duši se nezrodila pomsta. Říkám mu pravdu, protože ji snese a protože si
ho vážím. Většině lidí pravdu nejen říkat nemůžete, ale ani za to
nestojí."
Miloš Kopecký
